Kapela Škwor „hledala identitu“ i v Zlíně

Kapela Škwor vydala loni na podzim své již deváté oficiální studiové album s názvem "Hledání identity" a v rámci jeho propagace se vypravila na velké turné, jenž rozdělila na dvě poloviny. V rámci té druhé, jarní části, zavítala se svou show i do známého zlínského klubu Masters Of Rock Café, který neměl daleko k úplnému vyprodání.

Nové album se totiž Škworům povedlo a o jejich koncerty je v současnosti velký zájem. Přeci jen se v tomto koutu republiky už dlouho neobjevili, a po jejich vystoupení tu byl ze strany fanoušků evidentně hlad. I já už jsem kluky dlouho neviděl a naposledy mě mile překvapili loni na Kamínce, kde předvedli hodně dobrý koncert plný nových a neohraných písní. Je fakt, že když člověk tu kapelu delší dobu nevidí, tak si ten koncert užívá víc, než když ji vidí několikrát za léto na každém druhém festivalu. No a jelikož i mě se nová deska líbí, byl jsem zvědavý, jak budou nové pecky znít v koncertním provedení.

Do klubu jsme dorazili ve chvíli, kdy se na podiu střídaly předkapely a právě svůj set začínal hudebník Daniel Krob se svou kapelou. Bývalý kytarista slavných kapel jako Arakain či Kreyson nás ale nijak nezaujal a refrén jedné písně skládající se ze známé hlášky "hamty, hamty hamty, ať mám víc než tamty" mě dorazil úplně, takže jsme si radši šli vystát dlouho frontu na pivo.

V té jsme strávili celé Krobovo vystoupení, neboť zde bylo opravdu narváno a o pauze už jsme se dostali i do trochu lépe vyvětraného sálu, kde už před nás za pár chvil předstoupila hlavní kapela večera, Škwor. Tedy lépe řečeno, napřed předstoupil před bílé plátno, za kterým se nám nejdříve zobrazovaly siluety muzikantů, což obstaralo zajímavé intro a po spuštění této opony už se mohl strhnout ten pravý rockový nářez. Úvod koncertu obstarala stejně jako na nové desce píseň s názvem "Kolikrát", což je taková hezká životní zpověď zkušeného rockera a hitovka na první poslech. Následovaly starší pecky jako "Celebrity" nebo "Vyvolenej" při kterých se publikum hezky rozehřálo a pak už koncert hezky plynul. Škwoři naštěstí nepolevili v trendu hrát co nejvíce nových písní a za to jsem rád. Přeci jen ty hitovky už jsou za ta léta ohrané, obzvlášť u kapel, které hrajou víkend co víkend někde po republice, a proto každé takové oživení je vítané. Jistěže lidé chtějí slyšet hlavně ty nejznámější pecky, na které samozřejmě také došlo a u Škworů nemůžou chybět takové, jako "Sraž nás na kolena", "Tak to jsme my", "Pohledy studený" nebo první velký hit "Mý slzy neuvidíš", který jejich koncerty uzavírá. Ovšem větší část playlistu tvořily převážně pecky z poslední a předposlední desky, které jsou alespoň pro mě ještě neohrané a tak my to přišlo docela fajn a i pro kapelu je to jistě nová energie, než když jen stále dokola drhnou staré fláky. Je s podivem, že některé kapely se nebojí vyjet s novým albem a přehrát z něj většinu písní a jiné naopak vydají desku a na koncertě zahrají max. tři novinky a zbytek si jede stálý program, který už valí X let. Pokud se jede šňůra k nové desce, jsem rozhodně příznivcem té první formy, ale to už jistě stálý čtenáři stihli zaznamenat :-)

No a Škwoři se nebáli ani písní z toho alba předešlého, které jsem vlastně taky moc na koncertech neměl možnost zaslechnout, takže to nebyla vůbec žádná nuda.

Kapela se prezentovala zase novou podiovou show, k níž už tradičně patří dlouhé šlehající ohně a sloupce dýmu a je fakt, že v MOR Café topili svými plameny slušně a v půlce koncertu už bylo hezky vysaunováno. Za jejich zády ještě svítila efektní ledková stěna, kde se promítaly různé jednoduché projekce a dotvářela tak atmosféru písní. Na tomhle si kapela dává celkem záležet a i když je to na klubové úrovni, přeci jen to vypadá líp, než hrát před černou plachtou. Jde ale především o muziku a ani tady Škwor nezklamal.

Vadí mi sice jen jedna věc a to jsou ty jejich playbackové sbory a vypadá celkem blbě, když se basák zapomene, do mikrofonu zpívá jen samotný kytarista Leo a z repráků se line sborový hlahol několika chlapů. Je fakt, že Škwor je trochu strojová kapela, která musí jet podle metronomu a věcí naprogramovaných v počítači, čímž se tak trochu vytrácí ta živelnost, ale pokud je člověk nevídá tak často, tak mi to ani už nevadí. Dříve mě trochu mrzelo, že u nich byl víceméně jeden koncert jak druhý, protože se prostě jelo podle nastaveného mustru. Bohužel na tenhle trend nabíhá čím dál víc kapela a bez počítače už se na koncertě málokteré obejdou. Vytrácí se tím tak prostor pro improvizaci a nějakou tu autentičnost. Nevím jak ostatní fanoušci, ale já nepotřebuju mít na koncertě stejný zvuk jako z CD. Víc mě baví právě to "tady a teď" i s drobnýma chybama a baví mě, když dokážou muzikanti na koncertě improvizovat nebo si jen tak na konci písničky něco přidat. U Škworu tohle bohužel zažít nelze.

Tahle kapela to ale zase kompenzuje jinými věcmi. Na české scéně je ve svém stylu originální, Petr Hrdlička píše kvalitní texty, které se dotýkají většiny z nás a nebere si v nich mnohdy žádné servítky, což potvrzuje na nové desce např. skladba "To se holt stává", která ve Zlíně taktéž zazněla. Škwoři jsou momentálně na vrcholu a nebýt jejich časté koncertní aktivity, věřím tomu, že by dokázali zaplnit i velké haly.

U Škworů lze na posledních albech zaznamenat i lehké zjemnění tvorby, kdy se čím dál častěji vyskytují pomalé balady ať už s akustickými kytarami nebo s klavírem, což bylo v dřívějších dobách u téhle tvrdé party takřka nemyslitelné. Je však pravdou, že pokud už dokážou nějakou takovou zplodit, většinou je úspěšná a ačkoliv to nejsou zrovna počiny, na kterých jejich tvorba stojí, tak z posledních alb kapela vypustila klipové singly právě k akustickým baladám. Z alba Sliby a lži to byla píseň "Síla starejch vín" a nyní každou chvíli příjde na svět videoklip k písničce "Máme tu problém". Oba tyto unplugged songy kapela předvedla v samotném závěru vystoupení a obzvlášť "Síla starejch vín" boduje i na koncertech, protože má celkem zpěvný refrén. V melodii je holt kolikrát větší síla než v tvrdosti a Škwoři to dobře ví. Navíc tyhle dva aspekty dokážou vhodně zkombinovat a spolu s bezchybnými texty tvoří zajímavý celek, který baví jak chlapy tak holky, a právě proto bývá na jejich koncertech plno.