Na kroměřížský blázinec mám skvělé vzpomínky, říká Petr Fiala z Mňágy a Žďorp

Legendární kapela z Valmezu, Mňága a Žďorp v letošním roce slaví třicetileté výročí a momentálně je na turné k nové desce nazvané Třínohý pes, v jehož rámci navštívila i Kroměříž. Díky tomu jsme mohli v následujícím rozhovoru vyzpovídat i frontmana a zakládajícího člena kapely Petra Fialu, který pohovořil nejen o novém albu a kulatém jubileu kapely, ale např. i o pobytu v kroměřížské psychiatrické léčebně, na jehož základě složil známý hit 17B.

Mňága a Žďorp vydala po třech letech novou desku s názvem Třínohý pes. Můžete nám jej nějakým způsobem představit?

Na albu je deset nových písniček, které jsme nahráli už s novým bubeníkem Marcelem Gabrielem letos v lednu v pražském studiu Sono s producentem Milanem Cimfem. Na albu hostují zpěvačka Nikola Mucha, banjista a hráč na autoharfu Fandy Holý, klávesista Milan Nytra z kapely Buty a coby sboristé tři zpěváci spřátelených Monkey Bussines Roman Holý, Matěj Ruppert a Tereza Černochová. A v jedné písničce hostuje na bezpražcovou basu Petr Vavřík z Buty.

Nové písně představujete nyní na jarním turné. Lze už teď u fanoušků po těch pár koncertech vypozorovat, která píseň má potenciál stát se hitem? A která naopak nejvíce zalézá pod kůži vám?

Konečně máme album, kde tohleto nelze tak úplně odhadnout. Na koncertech hrajeme celou novou desku, protože nás baví všechny písničky stejně. S každou jsme si ve studiu vyhráli a seřadili je za sebe tak, aby umožnily vyniknout jedna druhé.

Nové album vznikalo stejně jako předešlé Made In China na základě crowdfundingu, kdy vám fanoušci desku takřka předem zafinancovali. Tehdy byl projekt nahrávání v Číně jistě finančně velmi náročný a tak se tento způsob zdál jako velmi dobrý nápad. Nyní jste však album nahrávali v tuzemských podmínkách a crowdfunding jste využili znovu. Zeptám se tedy, zda vám někdo z kolegů z branže nebo přímo z fanoušků nějakým způsobem nevyčetl, že ostatní kapely si studio musí financovat ze svých zdrojů a vy k tomu tímto způsobem "zneužíváte" své věrné fanoušky?

Ne, nikdo nám nic nevyčetl. Rozhodně nejde o nějaké "zneužívání", což je slovo svou podstatou velmi odporné. Jde naopak o formu vyjádření důvěry, v tomto případě ke kapele. Nabídneme v rámci naší kampaně lidem možnost objednat si předem novou desku na CD a na vinylu, popřípadě zpěvník a jiné artefakty, oni to někteří udělají, my za vybrané peníze vše zrealizujeme a potom jim objednané věci pošleme. Jak to dělají ostatní kapely, je nám jedno. Samozřejmě sledujeme, kdo co dělá, protože je dobré poučit se z chyb i nápadů ostatních.

Vrátíme-li se ke zmíněné předchozí desce Made in China, jak tento projekt s odstupem času hodnotíte?

Bylo to skvělé. Odehráli jsme tam čtyři koncerty, z toho tři na velkých čínských festivalech, na kterých byly desetitisíce lidí a neposrali jsme se z toho, měli jsme nečekaně příznivý ohlas. V Pekingu jsme natočili album, což je též životní zážitek sám o sobě. Dobře jsme udělali, že jsme se do toho šílenství pustili.

Jak na vás Čína jako země zapůsobila?

Je to obrovská překrásná země s kulturou, která je nám ne moc blízká, ale v mnohém je daleko zdravější než ta naše.

Třínohého psa jste vydali také na vinylu a na MC kazetách. Vinylové desky se dnes vrací do módy, ale co vás vedlo k vydání kazet v době, kdy hudba směřuje čím dál více spíše k digitalizaci?

Vedlo nás k tomu to, že se pořád najde dost blázínků, kteří ty kazety chtějí. Poslouchají je, dle mého soukromého průzkumu, ve starých autech, které mají kazeťáky jako přehrávače, na walkmanech nalezených ve starých krabicích při stěhování a tak podobně. Není to obchodní záležitost, je to známka punku.

Letos slaví Mňága a Žďorp 30 let své existence. Probíhají nebo proběhnou nějaké větší oslavy?

První oslavou je Třínohý pes. Opravdu jsme se pokusili nahrát desku, která bude mít stejnou hodnotu a váhu jako naše první Made in Valmez. Pak vyjde zpěvník se všema písničkama, které jsme za těch třicet let natočili. Pak vydáme sadu retro triček s motivama ze všech dosavadních alb. No, a nakonec uskutečníme 12.12.2017 velký koncert v pražském Forum Karlín s mnoha hosty a rozšířenou sestavou kapely.

Když jste tehdy před třiceti lety kapelu zakládal, dokázal jste si představit, že to dotáhnete takhle daleko a že i za třicet let budete stát na pódiích a vydávat alba?

Ani omylem.

Jak moc vůbec bylo těžké pro kapelu z Valmezu prorazit? Co všechno za tím stálo…a co všechno vás to stálo?

Trvalo to, ale tím, že za tím stály pouze a jen ty písničky, tak to možná proto tak dlouho vydrželo. Hráli jsme a hráli, až si nás nakonec všimlo širší publikum, média a už to jelo… a jede dodnes. Neměli jsme nikdy slovutné manažery ani producenty, kteří by nám říkali, co a jak máme hrát. Pohoda.

Když se ohlédnete a porovnáte kapelu v období prvního alba Made in Valmez a nyní, jak moc se proměnila, pomineme-li personální obsazení a přibývající věk? Spatřujete nějaký zásadní rozdíl?

Na začátku jsme byli partou kámošů z gymplu, bylo nám kolem dvaceti, měli jsme rádi podobnou hudbu, nesnášeli jsme komouše a založili jsme kapelu. Nyní jsme kámoši z dodávky, je nám kolem padesáti (akorát bubeník Marcel má třicet), stále nesnášíme komouše a jiné kazisvěty, stále máme rádi podobnou hudbu a s pokorou přijímáme hudebnický způsob života, který se nám stal zaplaťpámbu osudem.

Chtěli byste, podobně jako např. Olympic, vydržet s kapelou 50 let na scéně?

Chtěl bych hrát až do konce, moc mě to baví.

Byly naopak chvíle, kdy jste chtěl s muzikou seknout a věnovat se úplně něčemu jinému?

No, býval jsem docela blázínek a hysterka, takže jsem toto přání proklamoval mnohokrát, ale nikdy jsem to nemyslel vážně. Hudba je mi absolutní zábavou i zábavnou prací.

Bojujete také někdy s tím, že vás po těch letech už nějaká písnička nebaví hrát, ale pro fanoušky je to zkrátka nutnost?

To se mi ještě nestalo.

Mimo hraní a zpívání přispíváte hojně svými postřehy i na sociální sítě, na svém kontě máte už i knihu? Plánujete se mimo psaní textů nějak více prezentovat svou literární činností nebo máte prostě jen potřebu se aktuálně podělit o své zážitky a dojmy?

Pochopil jsem, že občas můžu někomu pomoct tím, že předvedu své ztráty a nálezy v plné nahotě, a tak to dělám. Taky mě baví skládat slova za sebe a taky tím podporuju zájem o kapelu, vedenou zkušeným cvokem.

Jako producent jste stál i u debutového alba Vypsané fixy. Jak se díváte na její tvorbu dnes a cítíte nějaké zadostiučinění, že to kapela i s vaší pomocí dotáhli celkem daleko?

Jo, jsem rád, že se jim daří a jsem rád, že jsem jim mohl pomoct. Zůstali jsme kamarády, jsme v kontaktu a dá se říct, že si i navzájem pomáháme. Mám je všechny rád, jsou to dobří lidi i hudebníci.

Sledujete ještě českou hudební scénu? Která z mladých kapel by vás jako producenta zaujala dnes?

Sledoval jsem víc, když jsem dělal v ČT pořad Ladí neladí, takže spíš nárazově, náhodně, když se mi donese, že je něco dobrý atd. Moc se mi teď líbí nová deska Muchy.

V Kroměříži jste už několikrát vystupovali, máte nějaké vzpomínky na toto město?

Jo, byl jsem tady mimo jiné dva měsíce v blázinci, zkraje roku 1987. A to jsou skvělý vzpomínky.

Jakub Malenovský.

(rozhovor vznikl pro Týdeník Kroměřížska)