Daniel Landa je i v padesáti na turné ve skvělé formě

Letos na podzim slaví jeden z nejpopulárnějších českých zpěváků, Daniel Landa, 50 let a na oslavu tohoto významného jubilea pozval všechny své fanoušky, neboť právě v těchto dnech probíhá jeho velké halové turné. Druhou zastávkou byla moravská metropole Brno a zdejší DRFG Arena (Rondo) byla již dopředu beznadějně vyprodaná. Landa jakožto velký vlastenec na tomto tour připomíná také 100. výročí samostatného českého státu a tak se dal v předvečer tohoto státního svátku v Brně očekávat opravdu velký kotel.

A ten také nastal! Landa stejně jako na posledním Žito Tour 2014 opět zvolil podium uprostřed hal a mohl se tak cítit jako v ringu svého oblíbeného thai boxu. Tímto sportem se mimo jiné udržuje i ve skvělé fyzické formě, která byla pro tento typ podia rozhodně potřeba, neboť oběhat všechny strany během dvouhodinového koncertu tak, aby se zavděčil všem fanouškům, to dá přeci jen fušku. Pro sólového interpreta je tento typ podia přeci jen výzva a pro fanoušky na ploše, kteří většinou vidí jen jednu stranu je to možná trochu nevděčné. U skupin je to jiné. Tam člověk většinou příjde na celou kapelu a je mu jedno, jestli před ním stojí kytarista nebo zpěvák. Pokud se ovšem fanoušek těší vyloženě na Landu, chce se na něj nejspíš koukat po celou dobu koncertu a z tohoto pohledu je to možná ošemetné. Přestože má Landa v kapele ty nejlepší české muzikanty, na jejichž hraní je taktéž radost pohledět a určitě svým vystupováním nenudili. Nejlepší pohled se tak nabízel z vyvýšených tribun, odkud je kruhové podium vidět celé a divákovi odtud nic neunikne. Na probíhajícím tour však v tomto ohledu je na náročné diváky myšleno a nad podiem jsou zavěšeny zaoblené obrazovky, kde jsou záběry z podia promítány. Lidé tak vidí i to, co se děje na odvrácené straně stage a nic jim neunikne.

Landa i s doprovodným zpěvákem Přemyslem Pálkem a s kapelou, které dominuje skvělý kytarista Tomáš Vartecký, zvládli pohyb po podiu skvěle. Pokaždé se snažili rozložit síly tak, aby žádná ze čtyř stran nebyla ošizena a vzhledem k tomu, že v Brně zavládla už do začátku skvělá atmosféra, šlo to vše tak nějak automaticky. Nepochopil jsem akorát, proč druhý doprovodný kytarista, který hrál na akustickou kytaru, byl po celou dobu schován pod podiem. Sice nehrál ve všech písních, ale být zastrčený někde dole mi přišlo takové nedůstojné. Stage byla dosti velká a kdyby se na ní semtam objevil, nikoho by to jistě neurazilo.

Tour se odehrává na totožné platformě podia, které v loňském roce využila kapela Kabát a přestože u Landy byla řada věcí tzv. "osekána", nebylo ani nutné využívat nějakých speciálních efektů. Landovi stačily zkrátka jen písničky a lidi se i tak dobře bavili. Nijak extra se to nepřehánělo ani s light designem, přestože i tak byl na vysoké úrovni, ovšem v porovnání s Kabáty přeci jen slabší. Pyro efekty byly použity jen ve dvou písničkách (Ona a přídavkový Uruz) a bohatě to stačilo. Méně je někdy více. Do těchto skladeb se to vyloženě hodilo, jiné ohně nepotřebovaly. Zezačátku pomohl oheň diváky rozpálit, v závěru koncertu se pak pomocí něj gradovalo.

Vzhledem k tomu, že jsme koncert sledovali z horní části haly, mohl se zvuk zdát zkreslený díky rezonancím od střechy, ovšem i když to v bednách párkrát zahaprovalo a jedna strana se zdála být na malou chvíli jakoby i hluchá, nebyl se zvukem nějaký větší problém. Snad jen kytara se mi zdála místy až moc utopená a od Tomáše Varteckého jsem přeci jen zvyklý na větší tlak z beden. To však ale nelze pokládat za vinu jemu.

Na oslavu padesátin se Landa rozhodl vybrat jen ty největší hity a od úvodní Vltavy koncert skvěle plynul a střídal se hit za hitem. Zazněla však i jedna novinka, která byla zveřejněna snad jen den před tímto koncertem a tou byla Hoří horizont. Pecka vcelku povedená, s dvojsmyslným textem, který Landa opět napsal formou protestsongu. Jediná píseň, která mi do průběhu koncertu až tak moc neseděla, byl Obsidián, ovšem byla to zároveň i jedna z mála pomalých písní a během dvouhodinového koncertu je přeci jen i potřeba zvolnit. Z těch pomalejších bylo zahráno hned v úvodu i zdařilejší Tajemství, jinak se šlo spíš do svižných pecek a hala po každé z nich skutečně bouřila. Atmosféra byla opravdu skvělá a Landa byl z tohoto kotle nadšený. Místy byl zpěv davu slyšet i přes hlasitý zvuk z repráků a to už je co říct. V předposledním Protestsongu se hala i spontánně roztleskala, aniž by ji musel někdo z podia hecovat a to byl dosti silný okamžik v závěru skvělého vystoupení.

Landa se sice tradičně neobešel bez chyb, opět mu místy vypadával text, občas musel v průběhu písniček na kapelu zakřičet "Stop! Stop! Stop!", ale na to už jsou jeho fanoušci tak nějak zvyklí. Nic není strojené a i když by to na tak velkém koncertě už nemělo vypadat jako na zkoušce, přeci jen je tam cítit jakási přirozenost a spontánnost, která je mnohdy lepší než vyšperkovaná show bez emocí. Dan to tentokrát nijak nepřeháněl ani s plamennými projevy, kterými dříve obohacoval své koncerty. Tentokrát se vyloženě bavil a bavil i fanoušky. Krátce se vyjádřil jen ke stému výročí republiky, zaapeloval na stránku národní hrdosti a hrálo se dál. Státní výročí pak ve své tvorbě připomněl songem Tradice z alba Chcíply dobrý víly.

Oslava tedy vskutku povedená a Landa příjemně překvapil nejen skvělým průběhem koncertu, ale i tím, že i po letech je stále ve skvělé formě. Zásluhu na tom však mělo i výborné publikum a musím uznat, že takto dobrou atmosféru na halovém koncertě jsem už delší dobu nezažil.

Video:

Krysař, Hoří horizont, Tradice, Holky a mašiny