ROZHOVOR: Fanánek ze Tří sester sice pivařem není, ale na Slavnosti piva pod komínem v Záhlinicích už se těší

  Zpěvák a textař Lou Fanánek Hagen s kapelou Tři sestry patří k největším tahákům letošního ročníku oblíbeného festivalu Slavnosti piva pod komínem v Záhlinicích. Jejich koncert zde propukne během pátečního večera 24. května a přivezou sem výběr toho nejlepšího, co za dosavadních třicet devět let své existence nahráli. Jelikož se jedná o pivní festival, nemohli jsme si v následujícím rozhovoru s frontmanem legendárních Tří sester povídat o ničem jiném než o pivu a samozřejmě i o aktuálním dění v kapele.

- Na Slavnostech piva pod komínem jste vystupovali naposled v roce 2022. Je mi jasné, že během roku navštívíte spoustu koncertních míst, ale přesto – utkvělo vám něco v paměti z atmosféry či prostředí záhlinického pivovaru, kde se festival koná?

Neutkvělo mi nic negativního, což je vždycky dobré. Jak jsem starší, tak už toho příliš neukládám, ale spíš si člověk pamatuje něco, co se vymyká standartu. Takže já si pamatuju, že se dobře hrálo a starali se o nás hezky, což je taky důležité. Pořadatelsky je všechno dobře zvládnuté dle našich představ, což taky bohužel není všude. Bývají různé časové skluzy, není dodrženo, co bývá slíbené, ale tady bylo všechno v pořádku. Už se těšíme. Venku se otepluje, tak je ideální sezona a toto období mám nejradši.

- Tři sestry na tento festival zajisté patří, neboť jsou známé jako kapela, která je od svých počátků „prolitá“ alkoholem. Trvá i dnes tento stav nebo došlo po letech ke zklidnění?

No jasně, je to takové slavení a my tak patříme do těch letních parketů a tanečních zábav v zimě, takže to je pro nás vhodné prostředí. S tím alkoholem se to tak mění. Zklidnění tam určitě nějaké je, to už bysme asi jinak nemohli fungovat. Ten organizmus na to zkrátka není stavěný, aby si člověk tak driáčnicky užíval, jako to dokázal v mládí. Ale to není jenom s pitím, to je se vším užíváním. Tělo začíná být opatrnější. Někdo to krotit nedokáže a tak si potom zkrátí ten pobyt pozemský.

- Na Slavnostech piva bude zastoupeno několik druhů pivovarů. Jste vy osobně milovníkem piva a srovnáváte třeba rád různé značky?

Já nejsem milovník piva. Já piju už dlouhá léta víno s vodou, protože mi to víc vyhovuje. Nejsem po něm tak těžký a plný a je to takové víc do jásání, než to pivo.

- Kdo je tedy v kapele největší pivař?

To je náš kytarista Zdenál, tomu říkáme Pan Pivo. Ten ty druhy piva pořád různě zkoumá, ale stále nepřišel na to, co by nahradilo jeho oblíbené, nejslavnější pivo z Plzně.-

-Na podobných akcích bývají samozřejmostí i různé pivní soutěže (jako např. pití tupláku na čas apod.) Troufnuli byste si ho nominovat do něčeho podobného a myslíte, že by to zvládnul?

Já nevím, za něj nemůžu mluvit, ale pamatuju si, že jsme taky dělávali něco podobného jako pivní štafety, kde pilo šest lidí s půllitry v týmech proti sobě, což bylo zajímavé. Ale taky si pamatuju, že jsme se účastnili pivního běhu v Plané nad Lužnicí, což dělal branický král, herec Vlastík Zavřel společně se „Sklepákama“. Tam se běželo 6 km a na každém kilometru byl teplý lahváč. Takže princip byl v tom, že to mnohdy žaludek neudržel, a když tam bylo nějakých sto závodníků, tak ta cestička vypadala opravdu parádně. No ale to už bych asi teď nedokázal.

- Mnoho kapel jde teď i cestou toho, že mají vlastní značku piva a Tři sestry toho nejsou výjimkou. Co vás k tomu vedlo?

No tak ono se to nabízelo. Ta část naší organizace, která je obchodně zdatná, přišla s nápadem, že by to nebylo špatné, když už jsme spojení s tím pivem a hospodama, že by se to k nám hodilo víc než k jiným kapelám, které se o to třeba až tak nezajímají. Takže tím to začalo a teď už je to snad nějakých deset let, co to pivo máme.

- Jste pověstní i tím, že při koncertech míváte i vlastní výčep na podiu, pomocí kterého občerstvujete sebe, ale také diváky v předních řadách. Vozíte si hospůdku i na festivaly nebo je to záležitostí jen na vašich samostatných tour?

Ten už z nějakého důvodu nevozíme. Myslím, že jsme se celkem rozrostli na podiu a on už se tam moc nevešel, takže to začalo být trošku kontraproduktivní. Nápad to byl dobrý, ale ono se to časem všechno nějak musí měnit. Ale býval u nás dlouho. Vždycky, když bylo nějaké sólo, tak ti, kdo měli zrovna volno, se u něj sešli na panáka a bylo to takové hodně domácké.

- Tři sestry jsou dnes již legendární kapelou a letos slaví devětatřicáté výročí od svého vzniku. Prozraďte, na které období fungování kapely vzpomínáte dnes nejraději?

Nemám to přesně vymezené, ale třeba rok 1995 ten nám nějak utkvěl, protože tam bylo všechno takové radostné, byli jsme ještě mladí, už se té kapele celkem dařilo, trávili jsme spolu spoustu času i ve volnu a byla tam dobrá parta, kde byla spousta švandy, až téměř hysterické. Byla to jízda velká, ale bylo to pak utnuté tragickou nehodou, při které se zabil bubeník Jirka „Hadr“ Brábník v lednu 1996, z čehož jsme se pak dlouho vzpamatovávali. Jinak se ale z každého období dá vytáhnout nějaká kapelní historka a to se vlastně všechno tak přetřásá.

- Nejnovějším počinem je vaše společné dílo spolu s kapelou Synové výčepu s názvem František z Braníka, které je tak trochu neobvyklé. Kdybyste měl popsat pro ty, co jej ještě neslyšeli, o čem pojednává nebo v čem je výjimečné než ostatní vaše desky?

Jiné je to v tom, že jsou pod to podepsány Tři sestry a Synové, na vinylu to vychází jako dvojalbum, neboť je to na 80 min. a je to o životě Františka Sahuly v osmdesátých letech. Zachycujeme tam období asi tři a půl roku, kdy on příjde k víře, je věřícím a pak z různých důvodů tu víru úplně odvrhne. A je to takové zamyšlení, protože je to takový zajímavý, dost zásadní fenomén v lidském životě, když se tohleto stane. Už jenom ten přerod do věřícího je velká změna osobnosti, ale pak ještě ten zpětný chod, a to celé takhle rychle, že je to docela guláš. On se tak jako naštval, že zavrhnul nejen ty svoje spolubratry a církev, ale zároveň i toho Boha. Končí to tím, že odchází z Braníka a stojí to za poslech. Je k tomu navíc i sepsaný příběh formou scénáře, který posluchače více seznámí s tím, co se děje. Vychází to i jako tzv. kniho-CD, kdy ve stostránkové knížce s příběhem je vložený disk s nahranými písněmi. Tahle textová příloha je samozřejmě i v LP desce.

- Neuvažovali jste tohle dílo ztvárnit i na jevišti v podobě muzikálu? Tak trochu si o to říká.

Je to takový epický příběh, kde jsou zachyceny i citové záležitosti, naděje, beznaděj, láska, zrada…jak to tak bývá a zřejmě, jak jsem těch muzikálů taky spoustu dělal, tak mi to takhle nějak naskočilo. Víc než čistě muzikál, se to dá vzít spíš jako takové divadlo se zpěvy. Na muzikál to není tak komerčně silné, aby tam byly nějaké velké produkce a nasadily se do toho nějaké pěvecké hvězdy. Byl bych ale rád, kdyby se toho někdo ujal bez ambice tisíce představení a hrozných peněz. Zamýšlíme se nad tím ještě s kolegy a uvidíme, kam se to vrtne.

- Dostaly se nějaké písně z tohoto počinu i do současného koncertního playlistu?

Zatím se nedostaly, protože ono je to dost koncepční. I když některé písničky by se z toho daly vytrhnout. Např. ty, které ventilují jen atmosféru té hospody a není tam příliš konkrétních věcí z toho Františkova příběhu. Ale my máme těch písniček tolik a máme to docela ustanovené, že jsme playlist nechali z toho, co už máme. Kdyby byl nějaký velký zájem a lidi si psali o něco, co by chtěli z toho alba slyšet, tak to nacvičíme. Máme za tu dobu existence na stovky písní, občas z toho něco pozměníme a je to takový dobře namazaný jukebox. Ale my to máme rádi. Teď jsme osvěžili asi osm staronových písní, které nás baví a vyzkoušeli jsme si je na těch jarních vnitřních štacích, takže teď s tím vyjedeme už nazkoušeně.

- Během covidu jste vydali album coverů, nyní zmíněného Františka z Braníka. Pracují už nyní Tři sestry i na další řadové desce?

Nepracujeme. Nikam to neženeme, ale říkali jsme si, že bychom postupně, ale velmi zvolna, začali něco zkoušet. My jsme to vždycky měli víceméně naplánovné a ve větší části souboru se z toho jakoby objevila únava. Vždycky tam byl termín, kdy se deska musí nahrát, zamíchat a hlavně nazkoušet. V únoru se např. řeklo: „Na Vánoce musí vyjít deska, takže do konce dubna budeme mít dvacet pět písniček!“ A to je takový těžký. Objevují se různé nedohody apod. Takže jsme se rozhodli vyčistit to nějakou takovou pauzou a teď to zkusíme pomaleji bez toho, že si dáme ten deadline. Takže je možný, že ji vydáme za tři roky, za pět let nebo taky za dva roky – to nikdo neví. U mě byla velká nechuť dělat cokoliv, co se textů týče. Já jsem pořád v těch osmdesátých letech a pokud to moji spoluhráči budou respektovat,  tak budu psát o tom. Nemám totiž žádnou inspiraci, abych ztvárnil současnou dobu.

- Příští rok oslaví kapela kulaté čtyřicáté výročí. Připravujete už nějaké speciální oslavy a můžete už nyní něco prozradit?

Nic netajím, ale nemůžu prozradit, protože nevím. Většinou se dělává velký koncert. Ten jsme měli teď před půl rokem v O2 Areně s kapelou Horkýže Slíže, takže nevím, jestli bude znovu něco takového. Myslím, že vydáme nějaký speciální retrospektivní výběr a další věci si ještě rozhodneme během roku. Určitě budeme hrát a ten základ se nezmění.

40 let na scéně, to už je obdivuhodné číslo. Myslíte si, že se časem ze Sester můžou stát takový český „punkový Olympic“ a dotáhnout to třeba až k 50. či 60. výročí?

Olympic, no to je meta naprostá. Já jsem teď viděl nějaké amaterské video z telefonu na YouTube z jejich koncertu, asi jen čtvrt roku staré a to je pořád úplně dobrý. Ten Petr (Janda) co tam předvádí, to jako klobouk z hlavy dolů. Kdybychom se toho dožili, i s menším elánem, tak budeme rádi. Jinak to samozřejmě naplánovat nejde.

Dokud to holt člověka baví a bude zdráv, tak to bude fungovat, že ano?!

Samozřejmě. Nás to baví a taky se tím živíme. Důchod nám nikdo asi nedá, protože byla taková doba, kdy jsme jakožto umělci nemuseli platit sociální a zdravotní pojištění a pak to asi po deseti nebo patnácti letech zrušili, takže my nemáme ani nastřádáno. Takže musíme hrát, i kdyby nás to nebavilo, ale naštěstí nás to baví.

- Na co se v nejbližší době nejvíce těšíte, ať už v hudebním nebo osobním životě?

Já se těším nejvíc na to hraní, aby to všechno fungovalo. To jsou vlastně taky vysoké cíle – aby byl člověk v pořádku a mohl dělat, co ho baví. Jinak jsem spokojený. Mám nejradši celkově to léto. Mezi koncerty občas přejedu nějakým vlakem a přejdu kus lesa. Mezi těmi dvěma víkendovými večírky si tak vyčistím hlavu a jsem rád, že ta zima je pryč. To je pozitivní.

Jakub Malenovský.