RECENZE: Hanz´s Fuckers jsou Naživu a rozhodně nechtějí hrát potichu!

Ke zhodnocení se mi dostala do rukou placka od kapely Hanz´s Fuckers s názvem "Naživu". Jedná se zatím o jejich nejčerstvější šestiskladbové EP z roku 2018, které však letos vyšlo v reedici, obohacené o další čytři songy z roku 2014, tedy vlastně o celé předešlé EP "Nechtěnej." Dohromady tedy deset pecek, založených na poctivých tvrdých kytarových riffech, které stojí za poslech a zalézají rychle pod kůži.

Kapela Hanz´s Fuckers by se dala nazvat jako čerstvá krev na domácí rockové scéně, přestože má za sebou již několikaletou historii. Původně to byl totiž boční sólový projekt bubeníka Honzy Ondrušky, známého mimo jiné z kapely Hannibal Lecter, kde působil pod jménem Hanz Fucker. Odtud odvozen i název jeho projektu. Zde se však chopil převážně kytary a zpěvu a postupem času k sobě začal nabalovat další kvalitní hudebníky, ze kterých vykrystalizovala současná sestava, která se zhruba před dvěma lety napevno ustálila. Ze sólového projektu se stává plnohodnotná kapela, která se začíná objevovat na různých festivalech a pomalu a jistě začíná sbírat kladné odezvy od fanoušků. Svým živým vystoupením zaujala i mne a musím říct, že stejně jako se mi líbí kapela na koncertech, vyznívá kladně jejich muzika i na studiové nahrávce.

Nynější sestava je totiž složená ze zkušených a podiemi ostřílených muzikantů, ktěří mají za sebou působení v mnoha různých kapelách, jako už např. ve zmíněných Hannibal Lecter, tak i v Bethrayer nebo Dark Gamballe a dalších. Kluci si v hudebním cítění padli do noty a hrají poctivý tvrdý rock´n´roll, jehož základem je pevný kytarový riff a melodický zpěv frontmana. Výhodou u české kapely jsou samozřejmě české texty. Pánové ctí základy hard rocku, kytary zní tvrdě a syrově a tvorba je bez jakýchkoliv samplů či elektroniky, která je u současných mladých kapel moderní. Velkou oporu má navíc v zádech v osobě kvalitního a talentovaného bubeníka Paulla Blacka a celkově jim muzika šlape zkrátka špičkově. Hudebně by se dali na české scéně přirovnat možná malinko ke stylu Kurtizán z 25.avanue, ale samozřejmě mají svůj originální rukopis.

Kdo se chce vyvarovat úleku, neměl by si hned v úvodu poslechu EP "Naživu" otáčet volume moc doprava. Úvodní výkřik intra mě totiž nejednou nachytal a to je taková trošku podpásovka ze strany kapely na posluchače. Poté už doporučuju hlasitost pěkně "ohulit", protože tahle muzika se zkrátka musí poslouchat nahlas a úvodní riffy s nástupem bicích ve skladbě V srdci mladej k tomu zkrátka svádí. Zvukově je tahle šestiskladbová nahrávka na hodně dobré úrovni a poslech je opravdu kvalitní.

Nejvíc na mě zapůsobily dvě písně, které dle mého malinko nad ostatními vyčnívají. Titulní svižná Naživu mě chytla na první poslech a obzvlášť její refrén je zkrátka pecka. ("Jako divokej kůň letím krajinou, žádnej kovboj mě nepoutá. Nebe modrý a Slunce je nade mnou, radši shořím než vydoutnám.") Tou druhou je vynikající balada Věřil bych rád, která je prostě skvěle hudebně vygradovaná a bezchybně nazpívaná. Přiznám se, že když jsem viděl frontmana Hanze poprvé, nevěřil jsem svým uším jakou má v sobě barvu hlasu. Na první pohled postava drsného hromotluka, ovšem jeho pěvecký rozsah se příjemně poslouchá a texty jsou zkrátka z jeho života, takže tomu dává i nějakej svůj osobní prožitek.

Povedené jsou však i další písně jako je první klipový singl Klíč, který patří také spíše k těm melodičtějším anebo Rock´n ´roll, který jasně vyjadřuje postoj kapely k jejich životu. ("...Budu to hrát dokud mě nevynesou".) Píseň Dvojitá je pak asi nejméně výrazná na EP z roku 2018.

Sedmou skladbou v tracklistu se pak posouváme o čytři roky zpátky, což je znát i na snížené kvalitě zvuku, oproti novější nahrávce. Zde nejdeme bonusové pecky z EP "Nechtěnej", které se nesou prakticky v podobném duchu - tvrdé kytary, melodický chytlavý refrén. Opět je tu i jedna balada s názvem Ryba, která se podobně jako Věřil bych rád velice příjemně poslouchá a nutno napsat, že Hanzovi tyhle pomalé písně opravdu jdou, jak skladatelsky, tak i pěvecky.

Toto CD si lze pustit také na Bandzone profilu kapely, kde najdete i její celou dosavadní tvorbu. Kapele bych přál, aby se posouvala vzhůru a prorazila mezi širší okruh rockových posluhačů, protože si to dle mého názoru zaslouží. Možná jim k tomu pomůžou i letošní podzimní koncerty se známějšími kapelami Harlej a Doga a další nadchzející letní festivaly. Rozhodně stojí za to najít si chvilku k poslechu jejich tvorby, ať už z CD nebo na koncertech.