Nový festival MusicTon v Holešově lákal na Lucii nebo Pala Haberu

V nejistém období, kdy řada tradičních hudebních festivalů musela odložit o další rok své konání, vyrostl v průmyslovém areálu firmy Ton v Holešově nový festival MusicTon, který se konal na počátku července. Jeho pořadatelé se nejspíš museli obrnit jistou dávkou odvahy, protože měli nasmlouvané opravdu velké hvězdy a vzhledem k neustále se měnícím vládním nařízením nebylo dlouho jisté, v jakém formátu se budou moci letní kulturní akce konat. Nakonec se vyplatilo vydržet a Holešov tak mohl zažít koncerty takových hudebních hvězd, jakými jsou kapely Lucie anebo Team s frontmanem Palo Haberou. Festival byl dvoudenní, přičemž každé z těchto jmenovaných skupin připadla role headlinera pro jednotlivé večery.

Celá hudební produkce festivalu se odehrávala na vysoké úrovni na obřím hlavním podiu s kvalitní zvukovou aparaturou a světelným designem, což dodávalo koncertům punc kvality. Osobně jsem byl překvapen, jak velkou stage zde pořadatelé postavili, neboť to celé muselo stát neskutečné peníze, ale zřejmě se našel bohatý sponzor, který celou akci zadotoval a vzhledem k tomu, že to byl teprve první ročník, bylo vše okolo, až na pár výjimek, na opravdu profi úrovni. Bezchybný byl i servis pro návštěvníky, včetně čistých toalet a široké nabídky občerstvení. Zdejší průmyslový areál nabízí skutečně obrovský prostor pro takovouto akci a rozlohou je údajně ještě větší než ten u firmy R. Jelínek ve Vizovicich, kde se koná např. oblíbený metalový svátek Masters Of Rock, kterému se hodně podobá např. betonovým podložím. To je sice trochu nevýhoda v horkých letních měsících, naproti tomu se to celkem šikne za deště, kdy se člověk nemusí šmatlat v blátě. Malým zklamáním pak mohla být nejspíš jen nižší návštěvnost, než se na vystoupení takovýchto hvězd asi očekávala a v tak velkém areálu to opticky působilo hůře. Mohla být ovlivněna mnoha různými faktory. Jedním z nich byly asi stále možné obavy po nešťastném koronavirovém období a na začátku prázdnin také ještě nedostatečná informovanost občanů o tom, za jakých podmínek mohou kulturní akce vůbec navštěvovat. Ti, kteří dorazili, však projevili velký hlad po znovuobnovené možnosti se bavit a vytvořili společně s vystupujícími hezkou atmosféru.

Celý program festivalu jsem díky jiným povinnostem shlédnout nemohl a tak mi uniklo např. páteční vystoupení legendární kapely Olympic v čele s Petrem Jandou, která celou akci otevírala. Následující Inekafe už jsem však stihnul a slabá hodinka známého slovenského punkrocku, na kterém jsem vyrůstal, při pátečním západu slunce potěšila. Na tom obrovském podiu se tohle trio muzikantů sice tak trochu ztrácelo a výkon už to prostě nebyl jako za mlada, kdy do toho Vratko dával všechno, ale playlist složený ze starých známých hitů se dal poslouchat, včetně úplné novinky Všetky skladby sveta, která je hitovka na první dobrou.

Pak už podium patřilo hlavní hvězdě celého víkendu, kapele Lucii, které tady bylo i všechno uzpůsobeno. Podium již bylo připraveno, nazvučeno, takže stačilo jen, když kapela nastoupila ve stanovený čas před publikum a vše fungovalo jak na drátkách. A bylo to skutečně profesionální vystoupení, v kterém Lucie potěšila všechny své skalní fanoušky, neboť playlist trvající kolem 90 minut se skládal jen ze starých známých hitovek, přičemž z poslední desky EvoLucie zazněla jen píseň Nejlepší, kterou znám v přídavcích. Vystoupení to bylo hodně povedené, i přes to, že se pod podiem netísnily tisícihlavé davy. Zvuk byl krásně čistý, světelná show rovněž na vysoké úrovni a semtam zašlehaly i nějaké plameny. Zkrátka koncertní show taková, jak by se asi od této zkušené a velké české kapely očekávalo. V areálu se nacházela dvě podia, přičemž na tom menším začínaly koncerty vždy v návaznosti na ukončeném vystoupení na hlavní stage. Po Lucii tak zde zahrála ještě známá moravská banda Argema, která uzavírala první den holešovského festu.

Ani sobotní část festivalu jsem nemohl shlédnout celou, nicméně brzy po poledni už jsem byl přítomen koncertu kapely Wohnout, která byla tou dobou těsně před vydáním nového alba s rázným názvem HUH!, což značily i velká písmena na tričkách jejích členů. Zda nějaké novinky už toho dne z podia zazněly jsem však nepostřehl, neboť jsem dorazil až zhruba v polovině jejich setu a to už sypaly do diváků jen ty starší oblíbené hitovky. V závěru se ke kapele připojil i herec Jakub Kohák, který zde celou víkendovou akci moderoval a střihl si s Wohnouty závěrečný megahit Svaz českých bohémů.

Následovala další slovenská kapela Desmod, která k mému překvapení razantně obměnila sestavu. Sice už mi o tom někdo kdysi dávno říkal, ale nějak jsem tuhle informaci v hlavě vytěsnil a mám pocit, že z formace, kterou jsem shlédnul hrát jejich hity naposled, zbyl snad už jen zpěvák Kuly a bubeník. Zbytek kapely byl omlazen o nové tváře, přičemž největším překvapením byl asi post mladé kytaristky. Zda tahle razantní proměna byla kapele ku prospěchu, ukáže asi až čas, ale většinou tyhle velký škatulata neznačí nic zdravého v jádru kapely. Po stránce hudební bylo vše v pořádku. Největší ksicht kapele dává stejně frontman, který naštěstí zůstal, takže bylo poznat, že jde opravdu o Desmod a zbytek už to tak nějak zvládne odehrát. V tu chvíli mě jejich vystoupení nijak neurazilo, ale ani nenadchlo a už jsem od nich zažil přeci jen lepší show a za světla v odpoledních hodinách to nějak nemělo tu správnou šťávu. Jsem zvědavý někdy jindy na dalších koncertech.

O hlavního headlinera, kapelu Team s Palem Haberou jsem díky časové tísni přišel a tak už jsem stihnul shlédnout jen vystoupení "legendárního" diskotékového dívčího tria Holki na menším podiu, které nějak "vstaly z mrtvých" a začaly znovu vystupovat. Děvčata vypadají tak nějak pořád stejně a mnoho lidí, včetně mě, se na ně šlo podívat asi jenom tak ze zvědavosti jako na doplněk k programu a nemohu si pomoct, ale působilo to na mě jako nějaké ubohé karaoke, kdy tahle vystoupení s hudebním podkresem, kdy se čeká až to "zvukař spustí", tak nějak už zaspaly dobu. Pro někoho však možná hezká nostalgie. Já jsem dal pouze pár písní. Na hlavní stage bylo následovně v plánu vystoupení kapely, nebo zpěváka se jménem Sebastian, což jde úplně mimo mě, takže jsem shlédnul asi jenom tři písně, z nichž mě neoslovila ani jedna, takže jsem za tónů jeho skladeb opouštěl areál. Zbytek už nemohu sloužit, bo nebyl čas :-)

Novému festivalu MusicTon nicméně fandím a pokud přežije i do dalších ročníků s takto vysoko nastavenou laťkou, bude to jedině fajn. Je vidět, že festival na úrovni se dá udělat i v malém městě, jen je na to potřeba sehnat finance a odhodlání. Takže za rok se snad můžeme těšit na další zajímavá jména a nebál bych se ani nějakých zahraničních. Prostory tady na to rozhodně jsou.