Rammstein předvedli v Trenčíně fantastickou show

Koncerty kapely Rammstein jsou vždy úžasným zážitkem. Jejich show a prvky na stage jsou pokaždé technologicky na té nejlepší úrovni, kterou později ostatní mohou už snad jen kopírovat a Rammstein se svým štábem vymýšlí stále něco nového, ještě dokonalejšího tak, aby byl vždy o několik kroků napřed a přiváděl davy fanoušků po celém světě k úžasu. Naposled jsem koncert téhle kapely shlédl v roce 2017 v pražském Edenu. Od té doby v našem hlavním městě odehráli ještě několik koncertů, kdy přivezli i doposud unikátní a gigantické podium, které je nazýváno Chrámem ohně. Tím povýšili svou show zase o několik úrovní výše a když jsem pak viděl záznamy z těchto koncertů, říkal jsem si, že tohle bych chtěl sakra vidět na živo ještě taky. Do pražských Letňan, kde vystupovali loni, se mi ovšem na tyhle velké koncerty už moc jezdit nechce, ale když jsem viděl, že budou hrát na Slovensku v Trenčíně, který je pro mě mnohem dostupnější, neváhal jsem ani vteřinu. Tohle se prostě musí zažít!

Koncert se konal na trenčínském letišti a už před koncertem se očekávaly velké dopravní komplikace, tudiž pořadatelé prosili, aby se lidé začali sjíždět na místo co nejdříve, nejlépe už v dopoledních hodinách. Jenomže čekat celý den na sluníčku na koncert jediné kapely není žádný med, proto jsem si naplánoval příjezd na místo až někdy kolem 18. hod. s tím, že si nějaký čas postojím v koloně a místo na parkování mám zakoupené v předprodeji. V koloně jsem popojížděl nějakých 7km od letiště a strávil v ní cca hodinu, ale bylo to snesitelné. Příjezd na letiště byl celkem dobře organizovaný. Vjezd do areálu byl sice pouze jednou branou, což je pro takové množství aut nedostatečné, ale v samotném areálu už bylo vše připraveno tak, aby každý hladce zaparkoval a netvořil se nějaký zmatek. Vypáskováno bylo několik koridorů pro vozy a na každých pár metrech stáli dobrovolníci ve vestách, kteří auta usměrňovali na správné místo. Příjezd tedy bez problémů a organizačně relativně dobře zvládnut. Člověk si akorát musel pomocí GPS prozíravě zaznamenat polohu auta, které by jinak v tom obrovském množství vozů (údajně 6000 aut) na tak velké ploše a po tmě po skončení koncertu těžko a dlouze hledal. Připraven jsem musel být i na to, že se odtud bude asi i těžce odjíždět a možná bude lepší si pár hodin pospat v autě, než hlavní výjezdové šílenství opadne.

Místo na sledování koncertu jsem měl luxusní - ve Feuer Zone, tedy na stání před podiem, kde bývá největší teplo od šlehajících plamenů a na podium je i dobře vidět (pokud si před vás nestoupne nějaký hromotluk, což se většinou stává :-)) Podium už z dálky vypadá hrozivě. Je to opravdu monstrózní stavba, které dominují dvě věže a je to takový malý Mordor, který se staví několik dní a přiváží ho mnoho kamionů. Jakmile už stojíte před ním, nepůsobí to až tak obrovsky oproti jiným stage velkých interpretů, nicméně stále je to unikátní stavba vyšperkovaná do detailů s mnoha technickými prvky a všechno to smontovat tak, aby to dokonale fungovalo, musí být kumšt. Jakmile se totiž všechno rozbliká a rozzáří, je to dokonalé.

Předskokanky hlavním hvězdám tvořily dvě francouzské klavíristky nazývající se Abélard, které vystupovaly na malém bočním podiu uprostřed diváků na konci Feuer Zone. Tohle duo předneslo klavírní verze známých hitů od Rammstein a byl to při západu sluníčka takový poklidný kontrast s tím, co po nich bude následovat. Rammstein začali hrát už za soumraku, lehce po deváté hodině, kdy se na hlavní obrazovce uprostřed stage zobrazilo logo kapely a zpoza něj z výšky začal sestupovat výtahem frontman kapely Till Lindeman, zpívající intro úvodní písně Rammlied, přičemž uvnitř úst měl umístěnou svítící žárovku (což už ale bylo pužito i na předešlých tour). Hodně efektní však byl následující okamžik, kdy z horních částí podia začaly dýmovnice chrlit černý dým a ten následně začal sestupovat nad hlavy publika. V ten moment se, ještě ne zcela potemělá obloha totálně zatáhla a člověk si připadal jako v nějaké živé scéně apokalyptického filmu, až z toho šel mráz po zádech. Takže úžas nastal hned na úvod a tohle člověk na jiných koncertech asi nezažije. Ve spojení s tou hudbou to je prostě promakané a je vidět, že mají asi hodně dobrého scénografa, který na každou píseň vymýšlí, jak má stage vypadat, aby to mělo dokonalou atmosféru a vyvolalo nějakou emoci.

Od začátku se jelo naplno a kapela začala koncert spíše staršími hity. Následovala rytmická pochodovka Links 2-3-4 a po ní ještě starší a dlouho nehraná Bestrafe mich. Hodně prostoru samozřejmě dostaly i nové písně z posledních dvou alb, které kapela prokládala i těmi staršími a vyžadovanými fláky, při kterých mohla naplno využít efekty na podiu. Rammstein je tak trochu ohnivé rockové divadlo a kromě skvělé tvrdé muziky jsou jejich koncerty především velkou show. Nechybějí scénky s hořícím kočárkem při písni Puppe, kdy se i na konci písně snáší černé konfety nad hlavy diváků jako popel anebo grilovaní klávesáka Flakeho Lindemanem, převlečeného za zabijáckého kuchaře, který plamenomety různých ráží přikládá pod kotlem. Tyhle scénky zkrátka už k jejich koncertům patří, pokaždé je trochu inovují a pořád se na to dobře kouká. Trochu možná zbytečná pak byla vsuvka zhruba uprostřed koncertu, kdy z výtahu na stage pouštěl jakožto DJ svoji diskoverzi písně Deutschland kytarista Richard Kruspe a ostatní členové, výjma zpěváka, na ni předváděli tanečky ve svítících oblečcích. Stejnou píseň totiž pak následně zahráli ještě i naostro a ta se samozřejmě davu líbila mnohem víc. Mimochodem kdo by to byl řekl, že v roce 2023 bude čyřicetitisícový dav na Slovensku hromadně skandovat "Deutschland, Deutschland über allen!" :-)

Koncert samozřejmě postupně gradoval a pořádné horko začalo být už při největším hitu kapely Du Hast, kdy dochází k pořádnému odpálení podia s létajícími světlicemi nad hlavami publika a následným malým oňostrojem. Nicméně to je stále jen takový ohnivý předkrm před tím, co bude následovat v nadcházející písni Sonne, kdy obrovské plameny chrlí ze všech stran a vepředu už je vám opravdu teplo, protože ohně šlehají nejen z podia, ale i z osvětlovacích věží, které máte za zády. Celá tahle show asi musela vyniknout nejlépe z tribun, kdy máte tohle peklíčko jako na dlani, ovšem i zevnitř samotné Feuer Zone to byl neskutečný zážitek. Jsem rád, že jsem tuhle show mohl shlédnout na letišti v otevřené krajině a nikoliv někde v uzavřeném prostoru na fotbalovém stadionu, protože takhle ta amosféra člověka jakoby víc pohltí ...asi to nedokážu úplně popsat, musí se to prostě zažít.

První sérii přídavků pak kapela zahájila na malém bočním podiu, kde vystupovalo klavirní duo Abélrd a spolu s nimi v doprovodu zde odzpívala píseň Engel. Mimo Lindemana pak všichni nasedli do nafukovacích člunů, aby se v nich na rukou diváků mohli přepravit k hlavní stage, kde následně odehráli skaldbu Ausländer a další dvě. Poté se opět odebrali do zákulisí a druhá série přídavků začala tiulní písní Rammstein, při které má Lindemann na zádech ohnivý "batůžek", ze kterého tryskají plameny do všech směrů a podium působí doposud nejefektivněji, co se týče světel, kdy reflektory září skrze dým až do nebe a celkové atmošky. Dav se naposledy rozparádí při písni Ich will a nastává poklidná rozlučka Adieu z poslední desky, na konci které se kapela s diváky defintivně rozloučí, frontman poděkuje ve Slovenštině a všichni členové stoupají oním výtahem vzhůru za obří LED obrazovku, přičemž celé podium následně s detonací pohasne.

Nejde zhodnotit jinak, než jako prvotřídní zážitek a atmosféru, kterou lze zažít jen na koncertech téhle kapely. Troufám si říct, že by pohltila i diváka, který není zrovna jejich příznivcem, nicméně ve spojitosti s hudbou a efekty okolo je to prostě dokonalá show na nejvyšší úrovni. A na nejvyšší úrovni byl i zvuk, který byl hodně hlasitý, ale zároveň krásně čistý a srozumitelný. Nic, z čeho by na druhý den šumělo v uších. Tenhle koncert mě prostě nabil energií ještě na několik dní potom a rozhodně se stal jedním z mých nejlepších koncertních zážitků

Samotnou kapitolou byl pak odchod a odjezd diváků z koncertu, o kterém už toho bylo asi napsáno hodně. Já jsem měl asi to štěstí, že jsem přijel na koncert až před večerem, tudíž jsem parkoval na druhém konci letištní plochy, blíže k výjezdu a dostal jsem se ven relativně brzy, cca po půl hodině čekání. Spousta lidí to štěstí nemělo a přestože koncert končil nějak kolem 23:15, dostali se z letiště se svými vozy až někdy kolem páté ráno, což je celkem průser. Odchod z koncertu byl totiž už absolutně neorganizovaný a mnohatisícový dav se mísil na ploše s auty, která vyjížděla jedno přes druhé bez jakékoliv koordinace. Přičemž by asi stačilo vytýčit koridory po stranách parkoviště pro odchozí dav a nějak pak usměrňovat odjíždějící auta z každé řady do připravených koridorů, které tak ovšem zůstaly nevyužité a každý se cpal do jedné fronty. Tyhle koridory začali řidiči používat až nedaleko výjezdové brány, kdy už z každé řady dobrovolnící střídavě pouštěli několik aut a tam už to bylo relativně v pořádku. Ovšem na druhém konci plochy nezvládnutý chaos a pochybení jak na straně pořadatelů, tak i na straně lidí snažících se dostat co nejrychleji ven. Holt není žádná sranda organizovat takovouto masovou akci a pořadatelé by měli být na takovéto situace lépe připraveni. Stejně tak i divák přijíždějící na takovou akci by měl počítat s tím, že asi nebude za hodinu po koncertě doma a trochu se na to do auta předem vybavit. Nicméně čekat někde celou noc na výjezd z placeného organizovaného parkoviště, to je dost přes čáru a je mi líto těch, kterým to zkazilo celkový prožitek z jinak velmi povedeného koncertu.