RECENZE: Tři sestry a Synové - František z Braníka

Kapela Tři sestry přišla letos na podzim tak trochu nečekaně a v utajení s unikátním projektem, ve kterém spojila síly se spřátelenou kapelou Synové výčepu. Původně mělo jít o skromné dílo, které však časem nabralo větších rozměrů, až nakonec vznikla kniha a album s osmadvaceti písněmi , jež vyvolávají ducha jejich legendárního bývalého spoluhráče Františka Sahuly. Dalo by se říci, že Fanánek se svými přáteli stvořili takový malý muzikál a rozhodně se nejedná o další klasickou řadovku od Tří sester. K tomu musí posluchač i takto přistupovat.

Jde tady spíše o monotématické koncepční album a opět je celé o Sahulovi. Něco podobného už si Sestry vyzkoušely na albu Průša se vrací a na první dobrou vás napadá, že už tohle téma musí být snad vyčerpané. Fanánek však nyní trošku více rozpitval život svého kamaráda v krátkém období tří let na sklonku osmdesátých let, kdy se František tak trochu hledal, přiklonil se ke křesťasnké víře, aby z ní pak rázem opět vystřízlivěl a sklouznul zpátky k notorickému pití. Cestu k Bohu však nakonec přeci jen našel, jak se dozvídáme na konci příběhu. Více netřeba prozrazovat. Otázkou je, zda už u Sester není za ta léta nějak moc "přesahulováno". Pro Fanánka je ovšem tahle démonická postava evidentně stále zdrojem inspirace a uvidíme, zda se tímhle dílem s Františkem definitivně rozloučil, anebo se bude jeho jméno v textech písní objevovat i na příštích albech.

Samotný příběh je popsán ve více než stostránkové knížečce, ve které je vloženo CD. Oba artefakty jsou důležitou součástí, neboť jeden bez druhého moc nefunguje. Minimálně poslech CD bez přečtení knížky vám toho moc nepoví. Sice si odvodíte, co se asi zrovna odehrává, ale jelikož se za mikrofonem střídá pouze Fanánek a Supice, jejichž hlasy zastupují různé postavy v příběhu, nedozvíte se, za koho zrovna zpívají. To je právě popsáno v přiloženém textu a těch postav tu není málo. Na úvod knihy je každá z nich podrobně představena a popsána, v textu písní je pak uvedeno, která z postav jej zrovna pěvecky přednáší. Někdy je to jasné už z poslechu, jinde by asi člověk tápal. Z toho důvodu je tedy kniha nedílnou součástí a mezi každými písněmi je vložen doprovodný popis současného dějství v příběhu. Možná by stálo za to, pozvat si k tomuto projektu i doprovodné zpěváky jako hosty, aby se postavy něčím odlišily, ale to už by pak zas neznělo jako Tři sestry. Nicméně i ve vlastních řadách by se někdo našel. Napadá mě např. Rosťa Cerman s Mafunou, ale to už je teď passé.

V příběhu se pak mimo hospodské tématiky často zmiňuje téma partnerských vztahů a křesťanství, což bude pro mnohé fandy asi nezvyk, nicméně Fanánek se toho ujal se ctí a projevil se opět nejen jako skvělý textař, ale i jako zdatný spisovatel. Obalu pak vévodí černobílý portrét hlavního hrdiny a umělecké černobílé fotky z prostředí Braníka pak doprovází i zmíněnou knihu.

Co se hudební stránky projektu týče, tak ta se velmi příjemně poslouchá a plyne s dějem. Vzhledem k tomu, že se na tvorbě podíleli jak Tři sestry, tak i Synové výčepu, je pestrá a nenudí. Sestry daly písničkám samozřejmě více punkový nádech, kapelník Synů Rosťa Cerman pak složil několik spíše melodičtějších písniček, více bigbítovějšího ražení. A právě jeho skladby dodávají celému albu pomyslný šmrnc. Oproti klasickým albům Tří sester tady dostává více pěveckého prostoru i Supice, což je taktéž příjemným zpestřením. Ta zde zastupuje dvě postavy - Sahulovu partnerku Milenu a hospodskou Dášu. Tuto dvojroli zvládla bezvadně a sedí jí jak pomalejší melodické písně, tak i svižné punkovky, jako např. Směna tři sta pět. O co víc jí však bylo přidáno zpěvu, o to míň tu zní její harmonika. Jako posluchači mi to tady ale vůbec nevadí a písničky tak znějí víc syrověji a punkověji. V poslední třetině alba se ale přeci jen harmoniky dočkáme. Vše se nahrávalo ve studiu Michala Šenbauera, kde Sahula nahrával svoji poslední desku a jeho duch tak musel, dle tvrzení kapely, být přítomen i tentokrát. Změna studia i hudebního producenta se myslím Sestrám osvědčila a zvukově celá nahrávka vyznívá velice dobře. Díky počtu písní asi nebude pro některé jednoduché sjet album na jeden zátah, ale deska se dobře poslouchá např. při dlouhých cestách autem. Doporučuju si také skladby poslechnout jednotlivě, zároveň při čtení knihy. Poslouží výtečně jako takový soundtrack k celému příběhu.

Zda budou působit některé skadby dobře i jednotlivě např. na koncertech, je otázkou. Některé samozřejmě mají ten potenciál. Jiné, pokud budou vytrženy z kontextu, tak asi nebudou dávat samostatně úplně smysl. Úvodní Kovárna se otevírá je typickou sesterskou halekačkou, která by klidně mohla posloužit i jako klipovka anebo jako koncertní hit. Téma Kovárny k Sestrám neodmyslitelně patří a tady není co řešit. Hospodskou vypalovačkou je určitě i Bídné pohodlí, které si spousta lihumilů ráda s kapelou někde v kulturáku zazpívá a na koncertech by se určitě neztratila i zmíněná pecka v podání Supice - Směna tři sta pět, dále pak Kdybych byla ve Vídni anebo Potřebná alkoholní léčebna. Zatoulala se sem dokonce i jedna již před lety složná píseň od Tří sester právě ze zmíněného alba Průša se vrací, kde ji najdeme pod názvem Svědek. Zde je pouze přetextovaná a jmenuje se Za třicet zelených, jinak ji fandové poznají na první poslech.

František z Braníka je rozhodně albem nevšedním a ne každý fanoušek klasické tvorby těchto kapel mu příjde na chuť. Pokud k tomu ale budeme přistupovat jako koncepční dílo, tak v rámci českého punkrocku je to něco unikátního. Samotná kapela jej popisuje výstižně jako soundtrack bez filmu a muzikál bez představení a nad tímhle bych se i pozastavil, protože podle mě je škoda, že tohle dílo nemá další přidanou hodnotu. Na natočení hudebního filmu je ten příběh samotný asi slabý (...i když v našich končinách se točí daleko větší braky.) Nicméně jako hudební představení nebo muzikál bych si to představit dokázal. Minimálně nějaké letní turné, kde by kapela doprovázela muzikálové herce na podiu, podobně jako to dělá RockOpera Praha, to by jistě nebylo špatné. Celé projekt by pak dostal úpně jiný rozměr a fanoušci, kteří by o to měli zájem, by zase viděli i něco nového. Určitě by to nějakým jednodušším stylem zvládnout šlo. Otázkou je, jestli o něco takového samotní tvůrci vůbec mají zájem, nicméně alespoň pár unikátních živých představení tohoto díla by stálo za hřích, když už to dalo tolik skladatelské práce.