REPORT: Festival HRADY CZ zavítal i letos na Bouzov

Oblíbený putovní festival Hrady CZ, který probíhá během letních prázdninových měsíců a stěhuje se během nich týden co týden po českých a moravských památkách, má již svoji tradici a poměrně velké jméno. Velká hudební jména také dokáže přilákat k účasti na něm a díky nim i prostorům konání se stává na domácí scéně unikátním. Loni tuto hradní šňůru absolvovala např. skupina Kabát, letos festival hodně láká příznivce Daniela Landy, skupiny Chinaski anebo Lucie, pro níž jsou to poslední koncerty se zpěvákem Davidem Kollerem, který už předem ohlásil po "Hradech" odchod z této slavné kapely.

Po loňské návštěvě Veveří jsme letos zvolili jinou moravskou destinaci, tentokrát poblíž hradu Bouzov. Koncept zůstává víceméně stejný, kdy se opět na dvou velkých pódiích průběžně střídají kapely a program tak díky tomu má svižný spád. I na Bouzově se festival koná na rozlehlé louce a oproti Veveří se zdá pro fanoušky přívětivější, ať už rozlohou anebo svažitým terénem, připomínající přírodní amfiteátr. Na stage je tak krásně vidět i z větší dálky např. vsedě z deky, pokud zrovna člověk netouží na danou kapelu křepčit pod podiem a chce si chvíli vydechnout. Přibylo i několik lavic a stolků na sezení, sloužící především pro občerstvení diváků, ovšem vzhledem k vysoké návštěvnosti festivalu jich mohlo být klidně ještě více. Celkově atmosféra na Bouzově byla přívětivá a počasí letos této zastávce rovněž přálo, když na fanoušky čekal poměrně horký víkend.

Z časových důvodů jsme zde bohužel strávili pouze první den programu v pátek a o start se nám postarala rázná a tvrději zaměřená kapela Cocotte Minute. Ta Hrady absolvovala už v loňském roce, kdy objela snad všechny zastávky. Letos zde odehrála jen vybrané štace a na Bouzově předvedla opět skvělý výkon. Frontman Martin Zeller se nebojí vstoupit během vystoupení i do lidí a rozpoutat mezi nimi pořádný kotel a povedlo se mu to i tady. Na rozpumpování atmosféry slušný rozjezd.

O punkrockovou jízdu s jistou dávkou nadsázky a vtipu v textech se pak postarali slovenští Horkýže Slíže. Letos sází na hodně povedený playlist s poněkud staršími a dlouho nehranými skladbami, kde samozřejmě nemohou chybět ani povinné hitovky. V podvečer zaručeně velkou část publika pobavili a jasně i na velkém podiu potvrdili, že i oni patří ke stálicím na česko-slovenské rockové scéně, jejíž obliba nevadne.

Pátek patří na tomto festivalu i karnevalovým maskám, což je zajímavá vsuvka v programu, která určitou část publika baví. Právě jim byl vyhrazen půlhodinový čas na podiu, aby předvedli svůj rej a bylo zde k nalezení několik opravdu povedených a důvtipných kousků, které diváci hodnotili svými hlasy. Pak ovšem začala další hudební zábava v podobě kapely Mig 21 v čele s frontmanem Jiřím Macháčkem, který to s lidmi umí. Hudba zase trošičku z jiného ranku než předchozí a také po nich následující interpreti, nicméně ohlas si vysloužila veliký a fanoušci si už po setmění i jejich koncert náležitě užívali. Dokonalé byly i animce na velké ledkové obrazovce za zády kapely, které dodávaly každé z písniček svou specifickou atmosféru. Mig 21 zde zkrátka předvedl oparavdovou show.

Tu předvedla i šumavská kapela Trautenberk, i když samozřejmě trochu jiného rázu. Trautenberk také sází spíše na vtip a nadsázku a ve specifických kostýmech hází do placu riiffy ála Rammstein s českými veselými texty. Za poměrně krátkou dobu tahle kapela rychle vystřelila na vrcholek popularity o čemž svědčí i jeden z hlavních časů na takto velkém festivalu, jakým jsou Hrady CZ. Ostudu si rozhodně netrhla, ba naopak určitě spoustu dalších příznivců tady získala.

Na koho se však v pátečním večeru čekalo asi nejvíce, byl zpěvák Daniel Landa. Ten poslední dobou téměř nevystupoval a na festivalech jakbysmet. Proto je jeho působení na letošním ročníku Hradů celkem exkluzivní záležitostí a pro fanoušky jedinečná příležitost, kterak jej vidět vystupovat pod širým nebem, neboť své koncerty povětšinou situoval převážně do hal. Landa pak přinesl na podium od začátku koncertu obrovskou dávku energie, kterou sršel až do jeho skončení, přičemž jako headliner dostal nejdelší čas na podiu. Devadesátiminutové vystoupení Landa většinou proskákal, protančil a všemožně jinak si užíval a celý dav pod podiem samozřejmě s ním. Dalo by se očekávat, že zde bude chtít zpropagovat zatím své poslední album Minový pole, jehož motiv z obalu desky zde visel za kapelou jako backdrop, ale nakonec zde z něj zazněla jen jedna píseň s názvem Anička Malinová. Jinak pak Landa sázel na starší osvědčené hitovky, většinou z devadesátek, čímž potěšil především pamětníky těchto hitů, kteří na nich vyrůstali. A těch tu bylo evidentně hodně. Landa má okolo sebe i poměrně nově sestavenou kapelu, když ostřílené bardy typu Tomáše Varteckého nebo Marka Žežulky vystřídali mladší muzikanti a ze staré party zůstal jen akordeonista Karel Mařík. Jako vokalistku si pak Dan postavil za záda i svou dceru Anastázii. Výkon téhle kapely pak předčil veškerá očekávání a koncert odehrála spolu s frontmanem bravurně. Je vidět, že častějším hraním se tahle parta čím dál více sehrává a ke konci léta to tady na Bouzově bylo znát. Z kapely byla cítit jistota, sehranost a působila už hodně jako celek, nikoliv jako doprovodná parta hlavní hvězdy. Hlavní pozornost pak patřila samozřejmě Landovi a to je zkrátka osobnost, což je poznat už v okamžiku, kdy vstoupí na podium. Jsou různé typy zpěváků, ovšem pak jsou prostě výrazné osobnosti a Landa je jednou z nich. Publikum hltá každé jeho slovo a nemusí se ani nějak snažit jej burcovat hláškami typu "ruce nahoru" apod. Tady zkrátka funguje všechno přirozeně a automaticky a nebyla potřeba ani nějaká okázalá show s pyroefekty a jinými "povinnými" vychytávkami dnešní doby. Landa má širokému publiku stále co říct a to především prostřednictvím svých textů, z nichž mnoho z nich je nadčasových. Kdo by např. řekl, že při poslechu dvacet let staré písně Protesong bude člověka doslova mrazit v zádech z pocitu, že je každé slovo v jejím textu stále pravdivé a možná ještě aktuálnější, než tehdy. Zpěvák si možná právě proto nechal úmyslně tuhle píseň až na samotný závěr koncertu, aby posloužila k zamyšlení.

Jeho koncert tak právem náležel ke zlatým hřebům celého večera a možná i celého festivalu. Na druhý den jistě zazářila i Lucie s loučícím se Kollerem. Porovnávat však atmosféru obou vystoupení ani nelze. Oboje však jistě patří k legendárním ikonám, které vzešly z úspěšných devadesátek a drží si velkou část popularity dodnes.