RECENZE: Tři sestry si na albu !Svobodu ředkvičkám! udržují zajetý standart

Kapela Tři sestry přišla po třech letech opět s dalším studiovým albem, které si nadělila ke svým třiatřicátým narozeninám a ani na čerstvé novince se nerozhodla nijak pozměňovat svůj zajetý styl. Album nese úderný název !Svobodu ředkvičkám!, ovšem důvod, proč kapela takto desku nazvala se z jejího poslechu nedozvíme. Nebyly by to Tři sestry, aby v tom nebyl zase nějaký vtípek a tak pravý důvod pojmenování této desky se pozorný fanoušek dozví jedině po přečtení některých aktuálních rozhovorů se členy kapely. Na názvu ovšem zas až tak nesejde a důležitý je především obsah. A jaký je?

Přiznám se, že při úplně prvním poslechu mě z alba zaujaly tak 3 - 4 písničky, které v sobě mají potenciál hitovek a zbytek se mi zdál na Tři sestry nějaký ucajdaný. Stále jsem marně čekal na nějakou punkovou vypalovačku, ovšem těch je tentokrát na albu pomálu. Většina písní je sice ve středně rychlejším tempu, ovšem mnoha pořádných řezanic, jako tomu bylo u Sester dříve zvykem se tu nedočkáme. Nepomáhá tomu ani výsledný zvuk alba, kde jsou kytary jakoby příliš utopené. Nicméně nic není tak, jak se zdá na první dojem!

Album otevírá povedená basová vybrnkávačka k níž se postupně přidává pověstná Sesterská harmonika a následně další kapelní ansábl a rozjíždí se píseň Franta Morgana, která dává opět vzpomenout na Františka Sahulu. Nevím, zda je pro členy kapely stále těžké se oprostit od jména tohoto legendárního a dnes již nežijícího muzikanta, ovšem od jeho smrti se na Sahulu vzpomíná snad na každém albu a na tomto zazní Františkovo jméno dokonce ve dvou písních. Asi už je to jakási Fanánkova "tradice", cpát jeho jméno do textů, neboť se v nich často vyskytovalo i za Sahulova života. Ale budiž, stal se z toho už jakýsi fenomén a fanoušci si jej vždy rádi budou připomínat. Jako otvírák desky působí Franta Morgana velmi dobře.

Právě tou nerychlejší a největší nářezovkou na albu je asi druhý Háskov, jenž se stal i prvním klipovým singlem. Jde o povedenou manželskou hádku mezi Supicí a Fanánkem v punkovém tempu a na koncertech bude patřit jistě k oblíbeným. Obzvlášť Supice se zde pěvecky projevuje v jiné poloze, než jsme byli doposud zvyklí, což trefně glosuje i Fanánek v textu písně slovy: "Takovou tě neznám!" Vskutku povedený nápad na duet a možná i takové punkové pokračování legendárního "hádkového duetu" Petra Jandy s Petrou Janů, ovšem v daleko ostřejší verzi. Jednoznačně největší hitovka na desce.

Supice exceluje i v písni Nábřeží kocoviny, kde po dlouhé době dostala prostor k sólovému zpěvu a na albu je to příjemná změna, kterou snad uvítají i fanoušci na koncertech. Tento ženský příběh o tom, jak se uvést do "jiného stavu" patří totiž také k perlám v tracklistu. Další hitovkou by se mohly stát tak trochu psychedelické Prášky, které mají svoji zvláštní atmosféru a jednoduchý a přitom úderný a chytlavý refrén. Textová linka také stojí za povšimnutí.

Další písně na mě začaly působit pozitivněji až při opětovném poslechu a ačkoliv první dojem z alba nebyl bůhvíjaký, po opakovaném naposlouchání se mi začalo líbit i jako celek. Tři sestry na něm zkrátka pokračují v tom, v čem už jsou léta zajeté a posluchač musí příjmout fakt, že pecky z devadesátých let, které v sobě měly nefalšovanou hospodskou atmosféru už v dnešní době asi překonat nelze. U některých pecek má však člověk pocit, že už podobná témata od kapely slyšel. Je to třeba v písni Bujará, kde Fanánek opět dává najevo svou radost z odchodu zimního ročního období, jinak jsou ovšem jeho texty stále povedené a mnohdy zahrnují písně celé příběhy, které mají svůj začátek i konec. Nápěvy některých refrénů a zpěvové linky jsou už také nezaměnitelné s předchozí tvorbou, ale každá kapela má zkrátka svůj rukopis a Tři sestry už se určitě přeučovat nabudou.

Album zpestřují i hosté, kdy v tak trochu taneční písni Triumf vůle, lehce připomínající legendární Mexico, excelují dechové nástroje, smyčce naopak uslyšíme v pomalejších skladbách Holka ze starejch časů a závěrečném Pomeranči.

Album !Svobodu ředkvičkám! tedy ve finále lze hodnotit jako Sesterskou klasiku s příjemnými melodiemi a kvalitními Fanánkovými texty, která působí vyváženě a není zde žádná píseň, která by posluchače vyloženě nudila. Opět zde najdeme mezi písněmi i vtipné filmové hlášky, obzvlášť z kapelou oblíbených "Belmondovek" a možná, že by fanoušky potěšil i nějaký povedený cover od světových punkových es, které Tři sestry vždy zvládaly na jedničku. Ten však tentokrát na albu chybí a kapela si vystačila se svými třinácti autorskými písněmi. Jako bonus je pro fanoušky v obalu alba přiložená i fanklubová kartička, která po zaregistrování na webu přináší různé výhody. Tři sestry tedy pokračují v lety zavedeném mustru a některé písně z novinky jistě mají potenciál zakotvit v koncertním playlistu na delší dobu. K osvěžení playlistu koneckonců vydávání nových desek slouží.

Tři sestry

!Svobodu ředkvičkám! (2018) Warner Music