RECENZE: Visací zámek nevykolejil ani na svém jedenáctém albu

Po pěti letech přichází česká punková legenda Visací zámek s novým albem Anarchie a total chaos, které se zrodilo z jara 2020 do doby koronavirové. Dvanáctipísničkové album však uzrávalo delší dobu a na svět se tak dostal hudební výtvor, který fanoušky starých dobrých Visáčů určitě nezklame. Kapela funguje v nezměněné sestavě už od roku 1982 a je víceméně obdivuhodné, že i po tolika letech dokážou její členové v rámci svého žánru stále přicházet s novými hudebními nápady. V jejich hudbě ale nečekejte žádné zásadní inovace. Je to prostě starý dobrý poctivý kytarový punk-rock. Visací zámek se drží stále svých kořenů a nehodlá z nich vybočovat. Jakoukoliv výhybku ze svého stylu by jim asi zarytí fanoušci ani možná neodpustili, proto i na tomto albu pokračuje ve svých zajetých kolejích.

Pár syrových punkových akordů ve spojení s básnickým střevem frontmana "Honyho" Hauberta je prostě zárukou kvality téhle party. Není potřeba vymýšlet nijak složité kytarové opusy a i přestože i u nových písniček máte občas pocit, že jste tyhle riffy možná na některé desce slyšeli, tak je to víceméně úplně jedno, protože je to zkrátka Visací zámek a téměř u každé písničky si lze představit dav pod podiem vlnící se v pogu. Na novince se sice těžko hledá nějaký nosný hit, který by mohl na koncertech konkurovat peckám z dob minulých, ale i přesto se tu najdou písně, které si v palylistu zaslouží své místo. Jednou z nich by mohl být svižný Tam-Tam, ve kterém si Visáči trochu střílí ze svých hudebních kolegů a z jehož textu se mimo jiné dozvíme, že Horkýže Slíže nefetujou a Fanánek hraje v pornofilmu s Hajíčkem :-) Zabírat bude stoprocentně i předělávka punkové klasiky Anarchy In The UK od Sex pistols, zde pod českým stručným názvem Anarchie. Haubert se v ní vyznává z toho, že by chtěl být hospodskej a kromě textu je základ oproti originálu téměř nezměněn. Inu, která jiná česká kapela by měla mít právo tuhle punkovou klasiku předělat, než právě čeští punkoví nestoři z Visacího zámku?! Pařit se jistě bude i na pecku Pičus s úderným sloganem v refrénu: "Protože mám dobrý vkus, říkají mi Pičus!"

Slůvko "pičus" si textař Haubert asi nějak oblíbil, protože se vyskytuje hned ve dvou písních a to také hned v té úvodní s dvojsmyslným názvem Nestojí mi, v níž se zpívá: "Nestojí mi nestojí, nestojí mi za to, takovejhle pičus, takovýhle pako..." Haubertovy texty a jejich přednes mě vůbec na celém albu baví asi nejvíce a dodávají mu přidanou hodnotu. Má svůj specifický styl a většina textů by se dala přednášet i bez hudby jako básně. Nechybí jim ani dávka vtipu, jako např. v pecce Rasů kandidát, jejíž text je až "Závišovsky" ujetý. " Pošíroval jsem bernardýna, dle receptu od Putina. Smažil jsem i jádro pudla, až mi z toho plotna zrudla. Když jsem však jedl kolii, myslel jsem že se pozvracím!"

"Nehanbí" se však ani textu ve slovenštině, jako v písni Fedor Fešo a kapela se pustila i do zhudebnění slavného textu od K.J. Erbena - Polednice.

Na albu se vyskytuje i pár hudebních hostů a jelikož se nahrávalo ve studiu kytaristy Rybiček 48 Petra Lebedy, dostal i on příležitost si zazpívat právě v Polednici, stejně jako bubeník Ondra Štorek z téže kapely v úvodní skladbě alba. Zajímavým zpestřením jsou i housle Jana Hrubého v písničce Pípa, které do ní skvěle zapadají. Desku pak uzavírá píseň Zlověstné palmy šumí, která tak trochu vybočuje, ale nicméně na desku patří a je spíše v reggae stylu.

Visáči tedy ani na jedenáctém řadovém albu své příznivce nezklamali. Nelze už asi očekávat nějaké razantní změny v jejich stylu, neboť je to osvědčená klasika, která se prostě stále drží a lidi ji mají rádi. Kromě "sex pistolské" předělávky tu sice není žádná jiná jednoznačná autorská vypalovačka, která by posadila posluchače na prdel, nicméně jinak je to album vcelku vyvážené a vyloženě slabé kusy na něm také nejsou. Příznivce dvanáct novinek určitě potěší.